O skocích

Vypadají trochu jako mimozemšťané. Na sobě mají často stříbrnou kombinézu, přilbu, brýle, rukavice, zvláštní boty a na nohách dlouhá, široká prkýnka. Ve skutečnosti jsou to ale obyčejní lidé, kteří se rozhodli pro skoky na lyžích. Legendou mezi nimi je Jiří Raška, zatím jediný český skokan na lyžích, jenž získal před více než třiceti lety zlatou olympijskou medaili.

Dříve ruce jako vrtulky

Jaroslav Sakala (1969) - skáče od roku 1979, přezdívá se mu Saky a jeho zálibou jsou motocykly. Je mistrem světa z roku 1994 a dvojnásobným vítězem světového poháru v letech 1992 a 1993Podobně jako kterýkoliv jiný vrcholový sport, při němž i skoky na lyžích vyžadují každodenní trénink, se rozvíjí síla, rychlost, dynamika, obratnost, šikovnost a vytrvalost. To vše je nutné, aby se skokan dokázal orientovat v prostoru, naučil se ovládat své tělo a připravil ho na fyzickou zátěž. Výkon závodníka dále závisí na technickém provedení skoku. Na samém počátku skokani rychle kroužili rukama. Měli za to, že jim horní končetiny poslouží jako vrtule a oni doletí dál. O několik let později už měly kroužky pouze estetickou funkci a poté se ruce dávaly volně vpřed. Některé prvky skoku, jak je známe dnes, se objevují kolem roku 1950. Tehdy poprvé dávají závodníci ruce vzad, neboť se zjišťuje, že z hlediska aerodynamiky je to nejvýhodnější, a mění se i způsob odrazu. Ten je pro skokana nejdůležitější. "Ideální podmínky pro skok jsou bezvětří nebo protivítr jeden dva metry," podotýká Jiří Raška.

Ženy šikovnější než muži?

Jiří Raška je držitelem zlaté olympijské medaile z Grenoblu 1968, na mistrovství světa v roce 1970 v Tatrách se umístil na druhém místě. Styl skákání se od dob Jiřího Rašky na ZOH v roce 1972 v japonském Sapporu výrazně změnilSkákat se začíná v šesti sedmi letech a končí kolem třicítky. Důležitá je pro skokany nízká váha, výška už tak velkou roli nehraje. "Možná jen, že delší skokan má větší problémy s koordinací. Obyčejně ale záleží na šikovnosti každého jednotlivce," domnívá se Raška. U nás se tomuto sportu až na několik výjimek věnují pouze muži. Populární je však u Švédek, Norek, Finek, Rakušanek a Němek. "Nemají sice takovou kondiční přípravu jako muži, používají vyšších nájezdových rychlostí, ale techniku mají zvládnutou perfektně. Myslím si, že v některých směrech jsou dokonce šikovnější."

Moderní materiály

Provedení skoku hodnotí vždy pět rozhodčích. Stejně jako se vyvíjí technologie na stavby můstků a technika skoku, mění se i oblečení. Od původních obyčejných šponovek a svetru se tak skokani dostali k výstroji, jejíž cena se pohybuje kolem padesáti tisíc korun. "Kombinéza, přilba, brýle, rukavice, skokanské boty, lyže a vázání skokanovi vydrží přibližně jednu závodní sezonu. Potom většinou používá tyto věci na trénink v letních měsících," říká Jiří Raška a doplňuje, že kombinéza a lyže navíc podléhají přísným směrnicím. Každý oblek je vyrobený z hladkého materiálu podlepeného molitanovou vrstvou. Lyže nesmějí být delší, než je závodník. O něco kratší ovšem být mohou. Jejich povolená maximální šířka je jedenáct centimetrů. 
Provedení skoku hodnotí vždy pět rozhodčích. Provedení skoku hodnotí vždy pět rozhodčích. Od nejvyšší známky za perfektní provedení se odpočítávají bodové srážky třeba za špatné držení lyží, rukou, postavení těla. Kromě toho se ještě boduje dosažená délka. Každý závod má dvě kola a celkovým vítězem se stává ten skokan, jehož bodový součet po dvou kolech je nejvyšší 
Mistrovství světa v letech na lyžích se letos koná od 7. do 10. 3. v Harrachově

Vybavení

Přilba s otvory pro uši je vypolstrovaná molitanem a jejím hlavním účelem je chránit hlavu skokana Brýle mají výměnná skla. Svíti-li slunce, dá skokan přednost tmavšímu sklu, v mlze použije sklo žluté apod. Kombinézy se dnes vyrábějí z moderních, tenkých materiálů, jejichž součástí je molitanová vrstva. Čím hustší je tkanina, z níž je kombinéza ušita, tím déle se závodník může udržet ve vzduchu (kombinéza ho vlastně "nadnáší") Lyže je vždycky důležité dobře namazat v závislosti na počasí.

Vyšlo v ABC 05/2002